Rašelinové koupele představují skvělý způsob, jak svému tělu dopřát vzpruhu a ozdravení. Kde se ale rašelina získává a jak vůbec vzniká?
Rašelina patří mezi přírodní léčebné zdroje, které se souhrnně označují jako peloidy (podle řeckého slova „pelos“) zahrnující bahna a humolity.
Bahna vznikla sedimentací přírodních látek – hornin ve vodním prostředí (termálních vod, rybníků a řek). Jedná se převážně o anorganickou hmotu bohatou na minerální látky s příměsí odumřelých těl řas a planktonu. V ČR se bahna vyskytují sporadicky, častěji je nalezneme např. na Slovensku. Humolity a bahna se odlišují fyzikálními vlastnostmi, zatímco humolity jsou schopné ve směsi s vodou zachovat homogenní kašovitou strukturu a tudíž se výborně hodí na koupele, bahna tuto vlastnost nemají, a proto se využívají jen k zábalům.
Humolity jsou přírodní látky, které vznikly rozkladem rostlinných zbytků, tj. rozkladem organických látek. Podle druhu organických látek, ze kterých pochází, humolity dělíme na rašeliny (výchozí je rašeliník a rašelinné houby), slatiny (výchozí je např. rákos, ostřice) a slatinné zeminy. Rašeliny i slatiny obsahují velké procento organických látek (až 90 %, rašeliny mají procento ještě vyšší); mohou obsahovat podle lokality vzniku i nevelké množství minerálních látek
Humolity jsou materiály, které vznikají v rašeliništích a slatiništích vrstvením odumřelých částí rašeliníku a dalších rostlin. Anaerobní podmínky dané zamokřením a acidita prostředí vedou k tomu, že se biologický materiál nerozkládá úplně, dochází k jeho postupnému vrstvení. Uvádí se, že rašelina přirůstá rychlostí 1 až 2 mm za rok. Podle původu může mít rašelina různou strukturu s různým podílem rostlinných vláken a pH 2 až 6. Má značnou schopnost vázat vodu a také významné tepelně izolační vlastnosti. Obsahuje v závislosti na původu 75 až 90 % organických látek, zejména celulózu, hemicelulózu, lignin, pektiny, sacharidy, bílkoviny a bitumen. V rašeliništích probíhá řada procesů, jejichž výsledkem je obsah tzv. huminových látek (huminy, huminové kyseliny, fulvinové kyseliny).
